WoW server Dark Pets

Vůdcové Aliance se touto dobou hašteřili o svá hospodářská území a politický vliv ve svých zemích. Král Terenas z Lordaeronu začal tušit, že křehké spojenectví, uzavřené v nejtemnější hodině, již nebude držet pospolu o nic déle. Terenas přesvědčil vůdce Aliance o poskytnutí peněz a dělníků na pomoc obnově jižního království Stormwindu, které bylo zničeno během orcké okupace Azherothu. Stále vyšší daně, které museli lidé odevzdávat, spolu s dřívějšími náklady na udržování internačních táborů způsobovali, že mnoho vůdců Aliance - Genn Greymane z Gilneasu především - dospívalo k názoru, že jejich královstvím by se dařilo lépe, kdyby se od Aliance odtrhla.

V lidských zemích bylo několik silných jedinců, roztroušených ve všech koutech Lordaeronu, kteří slyšeli duševní volání Krále Lichů z Northrendu. Nejvýznamější z nich byl mág Kel'Thuzad, který byl jedním z vysoce postavených členů Kirin Tor, vládnoucí správní rady Dalaranu. Pro svou touhu studovat zakázané temné umění Nekromancie, byl mezi mágy považován za zvrhlého. S touhou naučit se vše, co v kouzelných oborech mohl, byl velmi frustrován přikázáními jeho kolegů z Kirin Tor. Bylo mu zakázáno konat své temné zázraky. Poté, co uslyšel volání z Northrendu, mág se pře tajemným hlasem sklonil. Přesvědčem, že Kirin Tor je příliš utrašená, než aby se mohla chopit znalostí spojených s černou magií, rozhodl se, že zjistí, co mu mohl Král Lichů nabídnout.

Thrall osvobozoval své bratry v Lordaeronu, zatímco Ner'zhul pokračoval v budování své mocenské základny na Northrendu. Na Ledové koruně byla postavena mohutná pevnost obsazená rostoucími legiemi nemrtvých. Přestože Král Lichů rozšiřoval svůj vliv na zemi, temná říše z hloubi země stála proti němu. Starobylé podzemní království Azjol-Nerub, které bylo založeno rasou zlověstných humanoidních pavouků, vyslalo své elitní pavoučí bojovníky k útoku na Ledovou Korunu, s účelem vybudovat si nad nemrtvými nadvládu. K Ner'zhulově zklamání byli Nerubiani imunní nejen proti moru nemrtvých, ale i proti jeho telepatickým schopnostem.

Hlavní správce internačních táborů Aedelas Blackmoore, pozoroval orky v zajetí ze své pevnosti Durnholde. Jen jeden ork měl vždycky jeho plnou pozornost. Bylo to tehdy osiřelé dítě, když ho za války před osmnácti lety jako mladý muž našel. Udělal z něj svého otroka a také ho tak pojmenoval. Jeho jméno Thrall znamenalo otrok. Blackmoore orka nechal učit
taktice, číst a psát a hlavně bojovat. Thrall byl také cvičen jako gladiátor, který měl Blackmoorovi vynést jmění v aréně, zatímco se koruptující správce snažil orky zbavit zbraní a zahnat je do svých internačních táborů.

Minuly roky, napětí se zmenšovalo a v Lordaeronu zavládl trvalý mír. Král Terenas společně s arcibiskupem Alonsem Faolem bez přestání pracovali na přestavbě království a poskytování pomoci národům setrvávajícím v Alianci. Jižní království Azeroth začalo prosperovat a pod prozíravým vedením krále Wrynna se znovu stalo významnou vojenskou mocností. Uther Lightbringer, vrchní velitel řádu paladinů, udržoval mír v Lordaeronu uklidňováním občanských sporů a potlačováním vzpour mrzkých ničemů po celé říši. Admirál Proudmoore, jehož silná flotila hlídala obchodní trasy před loupeživými piráty a nájezdníky, udržoval pořádek na širých mořích. Středem zájmu obyvatel se však staly pozoruhodné činy nové generace hrdinů.

Měsíce stále plynuly a čím dál víc orků bylo jako vězni odvedeni do Aliančních internačních táborů. Jak se tábory začaly plnit, byla Aliance nucena vybudovat nové tábory na pláních, jižně od Alterac Mountains. Pokud však Aliance chtěla udržet stále přibývající orcské vězně ve stále přibývajících táborech, musel král Terenas od národů Aliance začít vybírat novou daň. Tato daň, spolu se zvyšováním politického napětí pro hraniční spory, vytvořily rozsáhlé nepokoje. Zdálo se, že pochybná dohoda, která lidské národy držela pospolu, se v jejich nejtemnějších hodinách zlomí v jakémkoliv okamžiku.

Mezitím se ve válkou zničené zemi na jihu snažily rozptýlené zbytky Hordy bojovat za své přežití. Gromu Hellscreamovi a jeho klanu Warsong se podařilo uniknout zajetí, ale Deadeye a jeho klan Bleeding Hollow byli odvedeni Aliančními vojsky do internačních táborů v Lordaeronu. Bez ohledu na náklady pro udržení orků, se hlídkám v táborech podařilo získat kontrolu nad svými brutálními soupeři.

Ner'zhul se v Kil'jaedenově krystalu znovu vrátil do Azherothu. Křišťálové vězení prolétlo noční oblohou do pustého Arktického kontinentu Northrend, kde se zabořilo hluboko do obrovského ledovce Icecrown, neboli Ledová Koruna. Křišťál se v ledovci začal podobat trůnu, v němž se brzy probudil Ner'zhulův pomstychtivý duch.

Ner'zhul a jeho následovníci vstoupili do Spletitého Podsvětí, etérické roviny, která spojuje všechny rozptýlené světy v nekonečné Velké Temnotě. Bohužel, Kil'jaeden se svými démonickými přisluhovači na ně čekali. Kil'jaeden, který přísahal Ner'zhulovy pomstu pro jeho tvrdý vzdor, pomalu tělo starého šamana roztrhal kousek po kousku. Kil'jaeden však nechal ducha starého šamana naživu, což ho nutilo bolestně si uvědomovat hrozné trýznění svého těla. Přestože Ner'zhul démona prosil, aby jeho ducha pustil a daroval mu smrt, Kil'jaeden odpověděl, že krvavý Temný pakt byl stále ještě platný, a že Ner'zhul ještě svému účelu poslouží.

Požáry Druhé války ustaly, ale Aliance přesto stále konala rázné kroky, aby hrozbu Orků jednou provždy potlačila. V jižním Lordaeronu bylo postaveno několik velkých internačních táborů, do kterých byli orci přivedeni jako vězni. Díky hlídkám Paladinů a Aliančních veteránů se tábory ukázaly jako velký úspěch. Přesto však orci chtěli ještě jednou do bitvy, ale díky pevnosti Durnholde udržovala posádka mír a pořádek.

Po porážce Stormwindu shromáždil lord Lothar zbytky vojsk a unikl přes moře do severního království Lordaeronu. Věděl, že Horda přemůže celé lidstvo pokud se nebudou bránit, proto se sedm lidských národů setkalo a dohodlo se ke sjednocení v Lordaeronskou Alianci. Poprvé téměř po tři tisíci letech, se nesourodé národy Arathor opět spojily pod jednu společnost. Jmenován jako vrchní velitel ozbrojených sil Aliance, lord Lothar se s vojsky připravil na příchod Hordy.

Když se Kil'jaeden připravil na invazi proti Azerothu, Medivh nepřestával bojovat o svou duši se Sargerasem. Král Llane ušlechtilý vládce Stormwindu, se obával tmy, která pohltila duši jeho bývalého přítele. Své obavy sdílel s Anduinem Lotharem, posledním potomkem rodu Arathi. Nikdo ale netušil, že Medivh pomalu propuká šílenství, které v budoucnu přinesou velké hrůzy.

Orkové se stávali stále více a více agresivními pod tajnou kontrolou Gul'dana a jeho Temné Rady. Postavili masivní arény, ve kterých orkové zdokonalovali jejich válečnické dovednosti ve věcech boje a smrti. Během této doby několik klanových náčelníků mluvilo otevřeně proti rostoucí mravní zkáze jejich rasy. Jeden takový náčelník, Durotan z klanu Frostwolf, varoval před propadáním nenávisti a běsu. Jeho slova však padla na hluché uši a i mocnější náčelníci jako Grom Hellscream z klanu Warsong se přidali k Gul'danově vizi nového věku válečnictví a vlády.

V čase Medivhova narození v Azerothu, Kil'jaeden Podvodník seděl a spřádal své plány uvnitř Twisting Nether. Mazaný pán démonů, z příkazu jeho pána, Sargease, připravoval druhou invazi Plamenné Legie do Azerothu. Tentokrát si nedovolí žádné chyby. Kil'jaeden tušil že potřebuje novou sílu, aby oslabil obranu Azerothu předtím, než Legie povstane na tomto světě. I kdyby byly smrtelné rasy, jako Temní Elfové a draci, již připraveni zápolit s novou hrozbou, budou beztak příliš slabí a neschopní nějakého opravdového odporu až přijde opravdová invaze Legie.

Poslední Strážce

Strážkyně Aegwynn časem sílila a moc Tirisfalských mokřin jí prodlužovala život. Pošetile věřící, že nadobro zničila Sargerase, pokračovala ve vyhánění jeho sluhů po téměř devět století. Přesto se Rada Tirisfalu nakonec rozhodla, že její služba už skončila. Nařídila Aegwynn vrátit se zpět do Dalaranu, aby si mohli vybrat nového Strážce. Přesto se Aegwynn, které nikdy k Radě nechovala přílišnou důvěru, rozhodla vybrat si svého následovníka sama.

230 let před Warcraftem…
Trpaslíci z Ironforge žili v klidu a míru po mnohá dlouhá staletí. Jejich společnost rostla rychle na omezení hranicemi jejich horských měst. Ač mocný Vysoký Král, Modimus Anvilmar, vládl všem trpaslíkům s moudrostí a spravedlností , vznikly zde tři silné frakce.

823 let před Warcraftem…
Jak politika a rivalita sedmi lidských království upadala jako dávno zapálená svíce, linie Ochránců stále bděla a zasahovala proti aktivitám chaosu. Během let se vystřídalo mnoho Ochránců, avšak jen jediný měl v jednu dobu magické síly Tirisfalu. Jeden z posledních Ochránců byla slavná a nadšená lidská válečnice proti stínům jménem Aegwynn. Rázně štvala a vyháněla démony, kdekoliv se jen objevili. Nezřídka však pochybovala o autoritě Tirisfalské Rady, která byla tvořeny převážně muži. Věřila, že starobylí elfové i starší lidé, byli příliš znaveni svým věkem a nebyli dost dalekozrací ve svých myšlenkách, aby zasadili chaosu poslední úder. Nebyla dost trpělivá na dlouhá jednání a debaty, prahnula po tom, aby dokázala jak je skvělá. Díky tomu u ní nezřídka vyhrála ona touha před moudrostí a to i ve velmi důležitých situacích.
Jak její schopnosti v ovládání kosmické magie Tirisfalu rostly, Aegwynn si všimla množství silných démonů v zaledněné krajině Northrend daleko na severu. Cestujíc na sever, vystopovala Aegwynn démony až do hor. Zde zjistila, že démoni chtějí ulovit jednoho z posledních přežívajících draků a vyčerpávají přirozenou magii pradávných zvířat. Mocní draci, kteří utekly před vždy postupujícím pokrokem smrtelných společností, zjistili, že jsou příliš stejnoměrní proti černé magii Legie. Aegwynn napadla démony a s pomocí vznešených draků je vyhladila. Jakmile byl vyhnán poslední z démonů, na celém severu propukla bouře. Ohromná, temná tvář se zjevila nad nebem Northrendu. Sargeras, král a pán Plamenné Legie se zjevil přímo před Aegwynn, zježený pekelnou energií. Řekl mladé Ochránkyni, že konec času Tirisfalu už přichází a svět se brzy podvolí náporu Legie.

1200 let před Warcraftem…
Strom pokračoval v působení jako osa dění v Arathoru, ale jako Dalaran, vzniklo mnoho dalších městských států po celém Lordaeronu. Gilneas, Alterac, a Kul Tiras byli prvními z nich, a přičemž každý z nich měl vlastní zvyky a komerční dění, stále však byli pod jednotící vládou Stromu.

V časech dávno minulých, když Titáni odešli z Azerothu, jejich děti, známí jako hlinění, pokračovali v hloubení a střežení jam světa. Hlinění byli většinou lhostejní k dění „tam nahoře“ a toužili pouze po opracovávat jámy temných hloubek země.

2700 let před Warcraftem…
V nepřítomnosti Trollů v severních zemích začali elfové znovu vybudovávat jejich poničenou domovinu. Vítězné armády Arathoru se vrátili zpět na jih do Stromu. Lidská společnost rostla a prospívala, přesto se král Thoradin obával, že Arathor by se mohl rozpadnou, pokud se přetíží. Snažil se tedy aby Strom byl stále ve středu Arathorijské říše a ta, aby se příliš se nezvětšovala. Po mnoha pokojných letech mocný Thoradin zemřel stářím a zanechal mladší generaci volnost, která jim dovolovala expandovat daleko za země Stromu.

2800 let před Warcraftem…
Jak vysocí elfové bojovali za své životy proti divokému náporu trollů, rozptýlené, kočovné kmeny lidí bojovali proti sobě o upevnění své kmenové země. Kmeny nejranějšího lidstva útočili na své osady bez ohledu na rasovou jednotnost a čest. Jen jeden kmen, známý jako Arathi, viděl, že trollové začínají být příliš velkou hrozbou, než aby je mohli ignorovat. Kmen Arathi si přál přivést všechny kmeny pod jeho vedení, aby je mohl sjednotit a postavit se čelem trollí hrozbě.

6800 let před Warcraftem…
Vysocí elfové vedeni Dath’Remarem opustili Kalimdor a vyzvali na zápas bouře Maelstromu a přežili. Jejich loďstva putovala po zničeném světě po mnoho let a objevili mnoho tajemných a ztracených království během jejich dočasných pobytů. Dath’Remar, který na sebe val jméno Slunokroký (nebo také-„ten co kráčí sluncem“) vyhledal místa magických sil, kde vybudoval nové domovy pro svůj lid.

S odchodem jejich umíněných bratranců se noční elfové znovu zaměřili na ochranu jejich očarované domoviny. Druidové cítil, že čas jejich zimního spánku nadešel a připravili opustit své milované a rodiny. Tyrande, která se stala vysokou kněžkou Elune, žádala svou lásku Malfuriona, aby neodcházel do Yserařina Smaragdového Snu. Ale Malfurion čestně slíbil že vstoupí do Světa snů, při rozloučení řekl kněžce že nikdy nemohou být rozděleni tak dlouho aby to uškodilo jejich lásce.

7300 let před Warcraftem…
Jak století přicházela a odcházela, společnost elfů začala sílit a byla rozlehlá po celém lese, který začali nazývat Ashenvale. Mnoho druhů stvoření, která byla hojná před rozdělením, jako furbolgové nebo ostnatci, se znovu objevili a vzkvétaly na nové zemi. Pod dobrotivým vedení druidů se noční elfové radovali z éry nebývalého míru a klidu pod hvězdami.

Po mnoho let se noční elfové snažili neúnavně obnovit vše na jejich zmučené prastaré domovině. Zanechávajíc jejich zničené chrámy a cesty zarůst, začali noční elfové stavět nová obydlí mezi zelenými stromy a ve stínech hory Hyjal. Časem se z jejich tajemných příbytků vrátili i draci, kteří přežili Rozdělení.

Nemnoho nočních elfů co přežilo strašnou explozi vyrazilo na narychlo vyrobených vorech k nejbližší pevnině na obzoru. Snad jen díky přízni Elune přežili Malfurion, Tyrande a Cenarius. Unavení hrdinové souhlasili, že povedou ty co přežili k vytvoření nového domova pro jejich lid. Jak mlčky cestovali po novém moři, zkoumali vrak jejich světa, který stvořili svým nápadem. Ač byl Sargeras a jeho Legie odtrhnuta od tohoto světa, hrdinové museli přemýšlet o strašlivé ceně, kterou si vyžádalo toto vítězství.

Vědíc že zničení studny by mu zabránilo ve znovu-ovládnutí magie, Illidan sobecky opustil družinu a vydal se varovat Urozené před Malfurionovým plánem. Díky šílenství pramenící z jeho závislosti na magii a bodavou záští k lásce mezi Malfurionem a Tyrande, necítil Illidan žádné výčitky ze zrazení Malfuriona a sympatizování s Azsharou a jejími zástupy. Nad všechno slíbil Illidan chránit Studnu všemi prostředky.

Nedbalé používání magie Urozených poslalo zčeřenou spirální energii zpět do Věčné Velké Tmy. Proudící zčeřené energie byli ucítěny cizími myslemi. Sargeras Velký Nepřítel všeho života, Ničitel Světů ucítil tyto mocné proudy a byl tažen k jejich zdroji. Zkoumajíc prvotní svět Azeroth a cítící nekonečnou energii pocházející ze Studny Věčnosti, byl Sargeras pohlcen neukojitelným hladem. Velký bůh bezejmenné nicoty se rozhodl zničit tento svět a vzít si jeho energii.

Deset tisíc let před tím, než se lidé a orkové střetli v První Válce, svět Azerothu představoval jediný velký kontinent, obklopený mořem. Tato pevnina, známá jako Kalimdor, byla domovem pro množství rozličných ras a bytostí, soupeřících o přežití proti divokým živlům probouzejícího se světa. V temném středu kontinentu leželo tajemné jezero žhnoucích energie. Jezero, jež bylo později nazváno Studna věčnosti, bylo pravým srdcem magie a přírodní síly světa. Čerpající svou energii z Velké Tmy, fungovala Studna jako mystický zdroj, který vydávala svou silnou energii po celém světě a vyživovala tak život ve všech jeho podivuhodných formách.

Titáni byli spokojeni s novou podobou tohoto malého světa a chystali se Azeroth pomalu opustit. Nicméně, ještě před svým odchodem pověřili nejmocnější rasu tohoto světa dohledem na Kalimdorem. Tato rasa měla zajistit aby žádná síla nenarušila jeho klid. V této době zde žilo mnoho dračích vážek. Mezi mini žilo pět mocných vážek, které drželi nadvládu nad ostatními. A byly to právě tyto vážky, které byly Titány pověřeny k vedení tohoto nadějného světa. Nejmocnější z členů Pantheonu předali těmto vůdcům část své moci. Tito vznešení draci se stali známými jako Ohrmoná Vzezření.